O Klubu · Pedagogická koncepce

 

ÚVOD

V našem přístupu k dětem a ke vzdělávání vycházíme především z koncepce lesních mateřských škol, dále LMŠ. Tato koncepce není detailně definována jako montessori, waldorf, intuitivní pedagogika, jenský plán a podobně, jednotlivé LMŠ napříč světem se náplní své práce s dětmi právě těmito přístupy liší, základní prvky mají však vesměs společné. Jsou to především každodenní pobyt v lese a respektující přístup, založený na nenásilné komunikaci a rovnocenném vztahu mezi dospělými a dětmi.

Naše školka byla jednou z prvních v republice. První rady a inspirace jsme tehdy získávali z dolnorakouské školky Waldfexxx, která měla za sebou tehdy již mnoholeté zkušenosti, navíc je kulturně zasazena do země, kde LMŠ měly již tehdy několik desítek let starou tradici. Mnohé z prvotního knowhow z této školky u nás přetrvává dodnes.

Od doby našeho vzniku se neustále vyvíjíme. Každý z průvodců, každá z koordinátorek, každá rodina s dětmi zanechala svůj otisk. Máme prvky z waldorfu i montessori, intuitivní pedagogiky, ale hlavně se snažíme být sví, reagovat na to, co naše děti právě nejvíce potřebují, co jim vyhovuje. Individuálně i skupinově.

LES

Vycházíme z toho, že v lese je pro většinu z nás všechno správně - pokud zrovna nejste ziskem a rovnými čarami pokřivený lesník. Slavný rakouský architekt a umělec Hundertwasser prohlásil, že rovná čára by měla být zakázána, neboť je bezbožná – v přírodě není rovných čar. V lese cítíme povznášející atmosféru harmonie spolupracujících bytostí, nehodnotíme křivost, výšku, vyspělost. V lese je z nám dostupných krajin nejlépe vidět kreativita přírody, je to prostor, ve kterém je opravdový život. V lese je každý stejně vítán. Ať jste kdokoli, les vás přijme a nebude vás hodnotit. Velký les tvoří spousta stromů, rostlin a živočichů – každý je jedinečný. Věříme, že tyto skutečnosti mají vliv na vnitřní růst každého z nás. Nemluvě o lepším vzduchu. Dětem je v lese dobře, protože je stále co objevovat a čemu se učit.

HRA

Někdo si myslí, že aby se dítě dobře vyvíjelo, potřebuje sterilní prostředí a hromadu stimulujících pomůcek. Naše současná civilizace, trvající v podstatě okamžik, nám zaslepila oči svým leskem a tempem. Pro přestimulovanost často nevidíme prosté a prastaré pravdy. V přírodě je veškerá učební látka přirozeně nachystána tak, aby ji každý žáček objevil, jakmile k ní dozraje. Každé dítě a vlastně každý člověk je věčným objevitelem. Pokud jsme v harmonii se sebou samými, zajímá nás nesmírně, co se děje kolem. U dětí je to nejviditelnější. Když děti ponecháte s důvěrou sobě samým, budou si hrát. Každé dítě si hraje trochu jinak, každé rozvíjí, co právě nejvíce potřebuje. Některé děti si hrají ve skupině, jiné raději stranou. Některé děti vyhledávají akční, pohybové hry, jiné raději staví domečky. Všechny si ale hrají naplno. Všechny si hrají správně. Když děti ponecháte s důvěrou sobě samým, samy od sebe budou vědět, že jsou správnými, správné věci dělajícími dětmi.

KONFLIKTY

Kromě podnětného, bezpodmínečně přijímajícího prostředí, je pobyt ve skupině další nesmírně důležitou učební látkou. My lidé jsme každý jiný, a přece společně tvoříme celek. Každý z nás má nějaké hranice toho, co ještě zvládneme a co už je příliš. Každý sám za sebe víme, co nás zraňuje. Ze svého úhlu pohledu jsme coby obyvatelé kulatého světa každý jedním z jeho bezpočtu středů. Nikdo z nás se ale neobejde bez ostatních. Bohužel dovednost žít společně v harmonii nebyla našemu druhu dána jako vrozená. Učit se být sice jedinečnou, ale přeci jen malou buňkou nezměrného celku, je výzva, se kterou se většina z nás vyrovnává po celý život. V naší školce se věnujeme úvodu do této problematiky tak často, jak je třeba, velcí i malí. Právě překonávání konfliktů je cestou k rozšiřování prostoru mimo sice své, ale silně omezené středobody. Jak se vyrovnat se skutečností, že ten druhý vidí věc jinak a přitom si nezaslouží být bit a urážen? Stojí to mnoho emocí, řečí, objímání…Trváme nekompromisně na tom, že být agresivní vůči druhému člověku, ať už slovně či fyzicky, je chyba, která může mít řetězící se následky. Je to pochopitelná a odpustitelná chyba, pokud si ji člověk uvědomí a hledá cestu, jak se v podobné situaci napříště zachovat lépe. Společně hledáme způsoby, jak konflikty řešit důstojně, tak aby na obou stranách bylo po jejich odeznění čisto.

AGRESIVITA

Agresivitu má v sobě každý z nás. Je to dobrá věc, která nám byla dána pro obranu. Jak se ale lidský druh ohromně rychle vyvíjí, svou agresivitou zvládl zneškodnit většinu vnějších jinodruhových nepřátel. Evoluce lidského druhu je ale mnohem pomalejší než pokrok, agresivita v nás si nestihla všimnout, že většina šelem už vyhynula nebo jsou zavřené v zoo. Ven ale někudy musí, takže se v lepším případě vybíjí na okolí a v horším kvasí uvnitř nás samých. V nejlepším případě se můžeme naučit pouštět svou agresivitu ven v bezpečném prostředí, pomocí hry. Proto u nás dětem nezakazujeme zápasit, prát se, bojovat a je-li to třeba, jdeme do toho s nimi. Zápasení má, samosebou, pravidla. Obě zápasící strany musí vědět, že je to hra a obě strany se této hry musí účastnit dobrovolně.

ROZVOJ A SAMOSTATNOST

Někteří lidé věří, že když se to nepohlídá, nebudou děti mít rozvinutou jemnou nebo hrubou motoriku. Nebudou umět vyslovovat, jíst příborem a zavazovat si tkaničky, nebudou kreativní. Přitom ony samy od sebe tak rády přelézají kmeny stromů, běhají a skáčou, sbírají kamínky a žaludy, z klacíčků staví zahrádky, ze sněhu sněhuláky. Tolik struktur a povrchů jim projde prsty, tolik pohybů vykoná jejich tělo, aby prošlo lesem. Tam, kde každá hračka-žalud, kamínek a klacík je originál, se daří kreativitě. Nikdo nediktuje, jak má vypadat výsledek této stavebnice. A pokud si někdo z nás v jejich okolí zavazuje tkaničky a jí příborem, všechny to začnou dřív nebo později taky chtít umět. Jde jen o to, dát jim příležitost. Ve školce děti nenutíme, ale taky jim nevnucujeme pomoc, když si vědí rady. Vlastně jim dokonce pomoc upíráme, když víme, že si vědí rady. Na všechno máme dost času. Každý si může svobodně vybrat, jestli se bude raději oblékat hodinu nebo už spěchá ven za kamarády.

BEZPEČNOST

Naše zkušenost je taková, že děti, které si váží sebe samých takových, jaké jsou, znají a ctí své hranice. Většina úrazů spočívá v přecenění či neodhadnutí sil. Náš přístup je takový, že dětem nepomáháme překonat překážky, na které samy nestačí. Kdo chce lézt na strom, musí na něj vylézt sám. Pokud si dítě věří, leze ze své vlastní vůle, v souladu s potřebou svého těla a mysli, bývá většinou v bezpečí. Za úspěch překonání překážky děti nechválíme. Nesnažíme se vyvolat dojem, že je žádoucí lézt na strom. Zůstat pod ním, je stejně dobré. Důležité je pouze, kde se cítíme dobře a v bezpečí, pro každého je to jiné a to je v pořádku. Přesto, samozřejmě učíme děti, které lezení na stromy vyžadují, jak lézt bezpečně, ukazujeme jim, které větve jsou suché a kde se nejméně lámou. Stále hlídáme prostor hry, zejména u dynamických dětí. S bezpečností nám rovněž pomáhají různá pravidla, která každodenně připomínáme.

Např.: Klacíky nosíme špičkou dolů. S klacky neběháme. Zápasíme pouze v k tomu vymezeném prostoru, se zápasením souhlasí obě strany. Pokud pracuji s nožem, domluvím se s průvodcem na místě a činnosti, kterou budu provádět. S otevřeným nožem nikam nechodím, pouze sedím na místě. Pokud lezu na strom, upozorním na to průvodce….

Přesto se občas malá zranění přihodí. Většinou stačí pofoukat. Průvodci prošli výcvikem první pomoci pro děti. Vždy u sebe nosíme lékárnu a telefon.

PRAVIDLA

Bez pravidel by to asi nešlo… Pravidla to je vnitřní řád našeho malého společenství, šitý na míru, věčně se měnící v závislosti na lidech, jejich potřebách a hranicích. Většina školkových pravidel nějak souvisí s bezpečností. Jiná souvisí s ochranou hranic lidí. Máme pravidlo STOP. Pokud je něco přes mou hranici, řeknu STOP, aby to všichni věděli. Vzhledem k věku dětí, pravidla obvykle stanovují dospělí. Vycházíme ale vždy z konkrétní situace. Pravidla musí být pro děti srozumitelná. Děti musí chápat jejich smysl. Musí vidět, že slouží jim. Přesto, mnohé z nich, pravidla velice rády zapomínají. Nebo si na ně vzpomenou jen tehdy, když je samy potřebují. Děti jsou ještě příliš zaujaty svým středobodem a ohledy na druhé znají povětšinou jen teoreticky. Od toho jsou tu dospělí, aby pravidla hlídali. Nekonečněkrát denně, týdně, ročně. Věříme, že takto pomáháme upevnit základní kameny morálních principů, které děti ještě nemají zvnitřněny. Jednou pravidla k tomu, aby ctili hranice své i druhých, doufejme, nebudou potřebovat. Nám ale protékají rukama ve věku, kdy jim pravidla musí být neustále připomínána a vysvětlována. Je to vlastně dobrá symbióza. Na jedné straně ti, co pravidla obhajují, na druhé ti, co je věčně zpochybňují. Takže máme pořád jen ta funkční.

PRŮVODCE VERSUS PEDAGOG

PEDAGOG je ze své definice člověk, zabývající se vzděláním a kultivováním dětí. Společnost jeho roli doposud povětšinou chápe jako roli aktivního předavatele nové látky přijímajícím žáčkům, jejichž aktivita není už tak žádoucí. Dokonce i v prostředí mateřských škol máme předepsané množství znalostí a dovedností, ke kterým je třeba děti aktivně vést, bez ohledu na to, jak je to těší. Má se za to, že život už je takový a je třeba naučit se přizpůsobovat požadavkům svrchu. Pedagog je tím, kdo hlídá náplň času, připravuje si program a určuje, kdy a jak se bude odehrávat. Pedagog je autorita, člověk, kterému je třeba projevovat úctu, neomylný, co on řekne, to platí. Může zakazovat a nakazovat. Může být laskavý a hravý stejně jako vyhořelý a nevrlý, ale s podobným společenským statutem člověka, který aktivně vede děti někam, kam mu bylo zadáno. Svým způsobem to, přinejmenším navenek, působí jako funkční model. Děti, které jsou vedené ke kázni a aktivitě na vyzvání, se lépe zvládají i ve větší skupině minimem pedagogických pracovníků. Ušetří to spoustu peněz.

Co to dělá se samostatným myšlením, co děti dělají, když se dospělí nedívají, kam vkládají své potlačené konflikty a agresivitu, kde si ventilují frustraci ze ztráty spontaneity, co se děje s dětmi, které si od přírody všechny stejně uměly správně hrát, každé jinak, ale nyní jsou zaškatulkovány do přihrádek „hodná holčička“ a „zlobivý kluk“, proč je v dětských kolektivech tak častá šikana, a konečně, co si ti lidičkové, často časem pečlivě uklizené do sklepa hlubokého podvědomí, odnáší z výchovně-vzdělávacího procesu do svých dospělých životů, to všechno jsou otázky dosud podřízené té, jak nejlépe ušetřit na vzdělávání.

Proto se to snažíme dělat jinak. Věříme, že základem zdravého postoje k druhým je zdravý postoj k sobě. A tak nikoho nikdy neškatulkujeme. Abychom to zvládli, je nás na to dostatek a skupina dětí je výrazně menší než v běžných školkách. Vychází to zhruba jeden dospělý na 5-8 dětí. Snažíme se udržovat v dobré psychické kondici, abychom šli dětem dobrým příkladem. Obrňujeme se trpělivostí, učíme se znovu dělat věci pomalu… Naše role je ve vztahu k dětem mnohem více pasivní. Neznamená to, že bychom seděli, u toho meditovali nebo pili kafe, to jen výjimečně, za červnových slunečných dní, kdy děti již mívají pravidla v malíčku a naši pomoc i vzhledem ke klimatu potřebují méně. Jinak se vpodstatě nezastavíme. Rozdíl je v tom, že impulsy k tvoření či hrám vycházejí mnohem častěji od dětí. Proto dáváme přednost pojmu PRŮVODCE. Lépe vystihuje podstatu našeho bytí. My děti nevzděláváme. Jen jim pomáháme, provádíme je tím školkou vymezeným časem a prostorem, který je nezbytně, zcela přirozeně naplněný učební látkou, pro každého z nás jinou.

KONZULTACE

Rodinám, které potřebují z jakéhokoli důvodu poradit s dětmi, nabízíme osobní konzultace. Přeci jen, s dětmi máme široké zkušenosti, viděli jsme mnoho příběhů mnohých dětí. Jsou mezi námi i odborníci přes speciální pedagogiku. Nestavíme se do role autorit předkládajících návody, rozhodnutí a jednání je v každém případě na rodinách. Můžeme ale poradit, odkázat na podobné příběhy a jejich rozuzlení či prostě vyslechnout.

POČASÍ A OBLEČENÍ

Asi už jste slyšeli to naše staré dobré klišé: „Neexistuje špatné počasí, to jen někteří lidé jsou špatně oblečení. “ No, tak to je pravda. Jenom s tím dodatkem, že každému vyhovuje úplně jiné oblečení, a to často napříč rodinami.

Mnozí lidé si vůbec nedovedou představit, že by šli dobrovolně ven, když prší nebo fouká vítr nebo mrzne nebo naopak pálí sluníčko. A už vůbec, že by takovou újmu měli způsobit svým dětem, když by tam přitom nevyhnali ani psa. Často by přitom stačilo přiměřeně se obléknout a jít se na to strašlivé počasí podívat zblízka. Doslova na vlastní kůži by zjistili, že pod vrstvou nepromokavého a přiměřeně teplého oděvu nemá zima a mokro šanci zkazit radost ze hry. Jen je ještě třeba vychytat a vyladit, jak to mají jednotlivé děti.

Samozřejmě, občas, ale opravdu zřídka, se stává, že je počasí extrémní. Pokud vyhodnotíme situaci jako nebezpečnou, volíme buďto směr výpravy do bezpečných zón (například za silného větru nepůjdeme do lesa, kde mohou padat stromy, ale raději do závětří), případně zůstaneme v blízkosti zázemí, abychom se mohli rychle schovat.

Někdy se stane, že některým, zejména klidnějším dětem už je zima, protože se nechtějí nebo nedokážou zahřát pohybem. Vždy je nás se skupinkou vícero dospělých. Nebývá proto problém rozdělit se a vzít zmrzlíky ohřát ke kamnům, zatímco ostatní si ještě užívají koulovačku.

ZDRAVÍ

Děti, které se pravidelně hýbají na čerstvém vzduchu, samozřejmě zcela přirozeně zlepšují svoji fyzickou kondici a obranyschopnost. Děti z naší školky dokážou po čase ujít pořádný kus cesty, aniž by si toho vůbec všimly. Jsou otužilejší. Na čerstvém vzduchu se navíc tolik nešíří infekce. Samozřejmě, záleží i na tom, jak často a jak dlouho dítě školku navštěvuje. U těch, které jsou s námi alespoň tři dny týdně, je poměrně pěkně vidět, jak málo bývají nemocné oproti dětem, pro které je návštěva školky spíše vytrhnutím z jiného režimu.

ADAPTACE

Jsou děti, kterým je doma už dlouhá chvíle a do školky se těší. Dělá jim dobře zažívat sociální situace mimo rodinu, rozšiřovat obzory o nové vzory, uvolnit napětí, které často v rodinách, kde je rodič s dětmi doma, zcela přirozeně bývá. Některé děti jsou spokojené od první chvíle ve školce. Nedělá jim problém se rodiče pustit. Jsou ale i mnohé děti, které se k tomu úlevnému poznání, že rodiče se pro ně vždycky vrátí, musí prožít. Takové adaptační období bývá různě dlouhé a různě bolestivé. A dá se říct, že pokud je ustáli rodiče, děti je zvládly vždy. Každý má svůj příběh a každý musí vyjít ze své situace. Není nic špatného na tom, nechat si dítě s adaptačními potížemi ještě dozrát doma, máte-li tu možnost. Naopak, těm kteří již cítí silnou potřebu či nutnost mít osobní čas bez dětí, můžeme doporučit, aby si to odpustili. Pokud si člověk v sobě zpracuje konec určitého období naprosté závislosti dítěte na své osobě, dá dítěti důvěru, že to zvládne, velmi tím dítěti pomůže cítit se v nové situaci jistěji. Váš strach se na dítě přenáší, proto se nebojte. Všichni ve školce máme širokou náruč pro všechny děti, které ji potřebují a je nás dost na to, abychom s láskou a pochopením pomohli prožít a odejít smutek po mámě či tátovi a časem stesk změnili na těšení.

BLÁTO

Bláto je s námi velice často. Krom podzimu a jara, bohužel též často velkou část zimy, kdy by mělo být nahrazeno sněhem. Bláto je substance rozdělující náš svět na dva tábory. Jedna část ho miluje a druhá nesnáší. Je mazlavé a hnědé, na všem ulpívá. Klouže. Když zaschne, drolí se. Proto ho většina dětí miluje a většina dospělých nesnáší. Tak či onak, v lesní školce se mu není šance vyhnout, proto je lepší přijmout je na milost.

Z bláta se totiž dají plácat koláče, hníst koule, kuličky i sochy. Dá se ředit vodou na řídké bláto a zase zahušťovat hustším blátem. Dá se v něm kutat, dá se v něm vyválet, dá se po něm klouzat. Navíc nesmrdí a dá se umýt i vyprat.

Protože v lesní školce jsme od bláta tak trochu všichni tak trochu pořád (s vyjímkou těch několika zimních dní, kdy bývá nahrazeno sněhem), ani se moc nesnažíme ho z našeho “pracovního oděvu“ vyprat nějak moc často – stejně by se zase zítra zablátil, a tak je škoda špinit odpadní vody pracími prášky. Přeci jen – ve srovnání s nimi je to naše bláto čisťoučké.

RITUÁLY

Dospělí mají hodiny a kalendáře. V těch se ale děti 3 a 6 tileté úplně nevyznají. Protože se ale taky potřebují v čase orientovat, pomáhají nám rituály. Ať už v průběhu dne anebo celého roku, máme ve školce tak jako všude jinde, činnosti, které se vždy opakují a po sobě následují v předem daném řádu. Dětem dává pocit bezpečí, proplouvají –li časem předvídatelným způsobem. Občas některou část programu změníme anebo vypustíme, ale pokaždé víme kterou a proč.

DEN V LESNÍ ŠKOLCE

ROK V LESNÍ ŠKOLCE

ZÁZEMÍ

Děti trávívají ve školce až 8 hodin denně. Velkou část dne si hrajeme venku a chodíme na delší i kratší výpravy. Přesto je pro nás nesmírně důležitý prostor zázemí. Místo, kde se scházíme, odkud vyrážíme a kam se vracíme, kde je možnost se ohřát, vysušit a převléknout, kam nám maminky vozívají oběd a odpolední svačinu, kde si pravidelně po obědě poslechneme v klidu pohádku a kde nás pak zase najdou rodiče. Naše zázemí tvoří část zahrady na okraji Lomničky, na které stojí krásná vyteplená a pohodlná jurta a týpí.

V zimě jsme v jurtě častěji, je to náš domeček, kde máme vše potřebné pro hru, odpočinek, tvoření, stolování, jurta je vybavena kompostovacím záchodem, vodu sem dovážíme z druhého konce zahrady.

Týpí je vhodné jako přístřešek s ohništěm když si chceme hrát venku na zahradě, ale je nám třeba zima nebo prší a nám se nechce svlékat, jen se chvíli ohřát a nasvačit u ohně.

PŘEDŠKOLNÍ PŘÍPRAVA

Každé dítě dozrává svým vlastním, osobitým způsobem. Každé je zvídavé a zvědavé po věcech, které je zajímají, každé se neustále vyvíjí, roste, každé se pořád, od přírody učí nové věci. Dokud není hodnoceno a srovnáváno, nepochybuje o sobě. Naprostá většina dětí se těší do školy. Ve chvíli, kdy se ale ze školy stane povinnost naplněná nevyžádaným učivem, mnohé se těšit přestanou. Proto u nás předškolní příprava není povinná. Jsou nicméně děti, které se rády cvičí v grafomotorice, zajímají je písmena a číslice, baví je řešit zábavné úkoly. Pro takové děti je tu každý den prostor s pracovními listy a průvodcem, nachystaným pomoci, kde je třeba. Jediná podmínka je, aby děti chtěly samy. Některé děti listy vyžadují, jiné si vzpomenou, když vidí kamarády, některé si raději hrají s kostkami, některé si listy berou domů.

ANGLIČTINA

Od roku 2016/17 v naší školce nabízíme výuku angličtiny hravou a nenásilnou formou podle metodiky ZuZu. Ve světě je angličtina jako druhý jazyk pro mnohé lidi od nejútlejšího věku naprosto přirozená. Vnímáme jazykovou bariéru, kterou trpí naše společnost, jako silně limitující. Chceme takto dát našim dětem dobrý start pro osvojení si jazyka, který je u nás na školách stále většinou vyučován nedostatečným a často odrazujícím způsobem, přitom bez jeho ovládnutí jsme odkázáni na naše malé poměry a malá masmédia.

Říká se, že malé děti nový jazyk nasávají jako celistvý systém, po šestém roce se tato schopnost uzavírá a my všichni starší už se další jazyky učíme přes mateřský jazyk.

Samotné lekce dětem přiblíží tematické okruhy slov a frází blízké jejich světu. Nenaučí je hovořit plynně, ale pokud se bude na lekcích dále stavět, přinesou cenné základy. Je vhodné podpořit výuku tím, že děti jakýmkoli způsobem vystavíte mluvené angličtině. Pokud by se děti jazyku nevěnovaly kontinuálně i v dalších letech, pravděpodobně přijde naše úsilí vniveč. To není propagace, ale zkušenost.

Výuka probíhá několikrát týdně ráno před ranním kruhem. Není povinná, nicméně všechny přítomné děti nějakým způsobem vtáhne. Jde tu o zajímavý jev. Děti, které mají dostatek prostoru pro seberealizaci a volný pohyb, písničkovou angličtinu plnou zábavných momentů, velice ochotně a nadšeně přijímají. Nadšení u dětí z klasických školek, které na angličtinu docházejí odpoledne, nevyběhané a přestimulované, jako na další připravený výukový program, který jim někdo naplánoval, není takto samozřejmé (postřeh lektorky).

MIMO LES

Každý měsíc jednou či dvakrát uspořádáme výlet někam mimo školku. Většinou do Brna za kulturou, máme rádi divadlo Polárka, planetárium, Moravská galerie i Moravské městské muzeum nám na objednání připravují dílny. Snažíme se ale nevynechávat ani Tišnovsko, pravidelně navštěvujeme například galerii Skleněnku v Březině, farmu v Pejškově, hrad Pernštějn, Tišnovskou knihovnu, kulturní akce pro školky v kině Svratka, občas nás k sobě pozve někdo ze širších přátel školky, jindy zase divadélko zavítá k nám do Lomničky. Zkrátka snažíme se mít široké obzory.

RODIČE

Naši školku založili rodiče. Rodiče sehnali a vybudovali zázemí, mnozí jsou či byli průvodci i koordinátory. Bez rodičů by naše školka nevznikla. Jistě není náhodou, že pro své děti si naši školku vybírají rodiče, kteří mají k sobě blízko. Jsou mezi námi chudé i bohaté rodiny, vysokoškoláci i řemeslníci, všichni si ale cení svých dětí a neponechávají náhodě s kým, kde a jak naše děti tráví svůj čas. Právě postoj rodičů k výchově a vzdělávání je velice důležitý při výběru naší školky. Rodina, která nepraktikuje respektující přístup k dětem, by měla buďto zvolit jiné předškolní zařízení nebo se začít zajímat o metody nenásilné komunikace, kterých je celá řada, všechny jsou ale postaveny na stejném principu přijímání dítěte jako rovnocenného, jen méně zkušeného partnera. Tím že je naše školka malá a rodiny se vzájemně dobře znají, máme tu pravidelné akce pro společný čas, vypomáháme si při vožení dětí ze a do školky, často si rodiče děti vzájemně hlídají i o víkendech, případně společně jezdí na dovolené, je prostor naší školky vlastně takovým společným rodinným hřištěm, rozšířením prostoru rodiny na bezpečné, láskyplné prostředí, jen s více lidmi, s více dospělými vzory, které mohou děti obohatit.

Protože nejsme komerčním projektem a naši průvodci za svou krásnou a náročnou práci, ke které je třeba zvláštních kvalit a neustálého osobního růstu, nedostávají patřičné ocenění, protože zároveň nechceme být drahou variantou pouze pro bohaté, protože to utužuje mezilidské vazby a komunitní cítění, říkáme si rodičům o pomoc vždy, když je něco nad naše síly. Rodiče, pomáhejte nám! Třeba s úklidem. Nebo si zkuste občas naši práci s dětmi, abychom se zatím mohli spolu v týmu poradit a nemuseli to dělat po 8,5 hodinách na komunikaci náročné práce. Budete mít lepší představu o tom, kde a jak tráví vaše děti čas. Odměnou vám budou čerství, nevyhořelí průvodci, vždy naladění na vaše děti.

STRAVA

Stejně jako dbáme na mezilidské vztahy, dbáme i o zdraví své a našich dětí. S tím velmi souvisí strava. Za dobu naší existence jsme vyzkoušeli různé způsoby, jak dětem zajistit plnohodnotnou stravu. V současné době máme kuchyni rodičů. Rodiče, kteří mají čas a ochotu uvařit, se domlouvají na menu pomocí internetové tabulky. Stačí se napsat na den, který vám vyhovuje a podívat se, co vařily maminky před vámi, aby děti nejedly třeba celý týden brambory. Koordinátorka vaření dohlédne, aby na každý den byl někdo napsaný, pokud není, připomene, případně uvaří průvodci s dětmi něco ze společných zásob. Kdo vařit nechce, platí zálohy na obědy, ze kterých se potom vyplácí odměna kuchařům.

Spoléháme-li na to, že každý rodič pečlivě a svědomitě připravuje jídlo tak, aby dětem chutnalo a zároveň jim poskytlo důležité živiny, můžeme si pogratulovat. Každý den si někdo z dětí může říct, že mu chutná jako od maminky nebo tatínka.

DOPORUČENÍ

Za léta s dětmi ve školce se nám střádají různé zkušenosti. Různé vzorce se opakují velmi často, na druhou stranu sem tam přijde výjimka. Takovými nejplatnějšími vypozorovanými “pravdami“ jsou zejména tyto:

Lesní školka působí pozitivně, dochází-li do ní dítě alespoň dvakrát týdně. Je to důležité kvůli sociálním vazbám, adaptaci na přeci jen odlišný systém fungování ve skupině i celkovému otužování a přirozenému zlepšování kondice. Je to patrné u všech dětí, ale u těch nejmenších snad ještě víc.

Nejmenším dětem, které ve školce nemají staršího sourozence, doporučujeme zkrácený režim s odchodem po obědě.

Do školky si nenosíme vlastní hračky. Narušuje to spontánní hru a dělá to nepořádky ve vztazích. Ve školce máme vlastních, kvalitních hraček dostatek, některé dokonce vyráběli rodiče a průvodci a les je herna plná zázraků, k tomu, abychom to viděli, nesmíme mít v ruce plastový “Disney&co” výlisek. Děti ale mohou mít svůj talisman – osobní hračku, pomáhá-li jim to, schovaný v batůžku. Jen musí zůstat ukrytý.

Dopolední svačinky chystají dětem rodiče. Doporučujeme svačinky odpovídající zásadám zdravé stravy, je možné řídit se i zásadami tradiční čínské medicíny, která rozděluje potraviny mj. na prohřívající, vhodné do zimy a naopak letní, chladivé. Může to pomoci dětem s imunitou i komfortem. Základní rozdělení najdete ……

Oblečení doporučujeme vrstvené, abychom mohli přidávat a ubírat vrstvy. Do zimy, zvláště pro zimomřivé děti doporučujeme kombinézy – umíme čůrat i v nich. Barefootové botičky často nemusí být to pravé do zimy v lesní školce. Pokud vaše dítě trpí opakovaným prostuzením, zvažte, není-li mu zima od noh. Všechno je třeba řádně podepsat. NEPODEPSANÉ VĚCI BUDOU PODEPSÁNY NÁMI. Děti si své věci často nepoznají, práci průvodců velmi komplikuje neustálé přiřazování nepodepsaných kusů šatstva k určitým dětem… Je třeba, aby děti sebou měly ve školce v osobním vaku dostatek náhradního oblečení, pravidelně obměňovaného v závislosti na ročním období i růstu dítěte -PODEPSANÉHO. Potřebný je i náhradní oděv na ven. Často se nám ve školce hromadí zapomenuté věci. Prosíme rodiče, aby si věci kontrolovali, jinak budou po čase nabídnuty dál.

Nevoďte nám děti do školky, pokud víte, že mají vši nebo jsou infekční. Rýma, která je bez teploty a není zelená či neustále neodkapává a nedráždí, nemusí být v lese na škodu. Pokud ale dítě jeví známky únavy či nemoci, nechte je doma vyležet a odpočinout. Nemoc, které se projeví pozornost hned z kraje, často dříve odejde. Pokud naopak zjistíte, že dítě po návratu domů ze školky má vši nebo projevy infekční nemoci, nebojte se to napsat ostatním, abychom se z případné epidemie rychleji vyhrabali, je třeba spolupráce.